KRONIKA

OBCE

MIKULOVICE

ROK 2015

Události ve světě

Na obyvatele Mikulovic i letos většina celosvětových událostí působila jen zprostředkovaně prostřednictvím médií. Zatímco v loňském roce hrála prim ve zpravodajství válka na Ukrajině, v roce 2015 to byly události v Řecku a hlavně na Předním východě, kde Islámský stát ovládl část Sýrie a Iráku a vyhlásil nesmiřitelný boj nevěřícím. Občanská válka probíhala i v Sýrii. Do toho všeho se promítaly zájmy světových velmocí, které se zde angažovaly vojensky. Z válečných oblastí se zdvihla imigrační vlna, která s sebou strhla obrovské množství ekonomických běženců od  Afganistánu po severní Afriku. Počáteční neuvážená slova německé kancléřky Angely Merkelové, která běžence pozvala do své země, způsobila, že se brzy přes Balkán do Evropy valily statisíce převážně islámských běženců. Ti mířili především do zemí s vyspělým sociálním systémem – hlavně Německa, Švédska nebo Velké Británie. Jejich počet brzy přesáhl ekonomické možnosti těchto zemí, neboť uprchlíci v nich měli nárok na dávky převyšující průměrnou mzdu v ČR. Německo, do něhož do konce roku přišlo více jak milion běženců, tak brzy přišlo s návrhem na přerozdělení uprchlíků v rámci Evropské unie, což vyvolávalo odpor zejména v chudších zemích středovýchodní Evropy. Maďarsko začalo proti imigrantům na svých hranicích stavět ploty a hraniční zátarasy a zanedlouho ho následovaly i další balkánské země. Poměry se vyhrotily po říjnovém atentátu na ruské letadlo přepravující turisty z Egypta a následném listopadovém masakru více jak stovky civilistů v Paříži, který provedli teroristé iniciovaní Islámským státem. S nástupem zimy přece jen migrační vlna trochu zeslábla, ale rozpaky a obavy z dalšího vývoje zůstaly.

Ostatní celosvětové události byly zcela ve stínu těchto událostí. V první polovině roku hrála prim v Evropě otázka zadluženého Řecka. Západní banky v minulých letech ochotně půjčovaly tomuto státu peníze, přestože věděly, že řecká ekonomika je nebude schopna vrátit. Tvrdá restrikční opatření spojená s rušením pracovních míst, krácením důchodů a likvidací sociálního systému způsobila, že v řeckých volbách vyhrála levice. Ale velké západní státy na čele s Německem dohnaly Řecko na pokraj bankrotu a tomu v okamžiku, kdy nemělo za co nakupovat potraviny, nezbylo než přistoupit na vyděračské podmínky spojené nejen s privatizací státních podniků zahraničními firmami, ale dokonce i s prodejem celých ostrovů. USA se ani letos nepodařilo získat kontrolu nad Afganistánem, kde naopak sílil vliv Talibanu, a občanská válka zachvátila i arabský Jemen. Boje mezi znepřátelenými frakcemi pokračovaly i v Lybii a v Egyptě islamisty držela na uzdě jen silná ruka vojenské junty. Pokračovaly sankce západních zemí proti Rusku a na Ukrajině se jen s obtížemi dařilo dodržovat příměří na linii mezi separatistickými provinciemi a zbytkem státu. Čínská ekonomika sice překonala americkou, ale celosvětově spíš pokračovala stagnace, což se projevovalo v klesajících cenách ropy.

Události v ČR

Imigrantů do České republiky přišlo do konce roku relativně málo, protože zde za nezákonné překročení státní hranice byli umisťováni do sběrných táborů a nenacházeli tu ani takové sociální výhody jako v zemích na západ od naší hranice. Přesto postoj k imigrační vlně hluboce rozdělil českou společnost. Většina obyvatel z ní měla strach a obávala se, že nastalo stěhování národů, které může ohrozit jejich životy a majetek, neboť se v plné nahotě ukázalo, že Evropská unie není schopna ochránit vnější hranice Schengenského prostoru. Tomuto názoru nahrávala i skutečnost, že většinu běženců tvořili mladí muži. Jen menší část obyvatel (hlavně studentů a obyvatel velkých měst) tvrdila, že i naši obyvatelé po roce 1968 utíkali, a proto je třeba běžencům pomáhat. Zatímco prezident Zeman upozorňoval na nebezpečí, vláda zaujímala ve vztahu k Bruselu podřízené stanovisko. Zrodil se Blok proti islámu. Rozštěpila se i opozice. ODS v podstatě stála na straně prezidenta, zatímco TOP 09 obviňovala Zemana z fašizace ČR. Do Mikulovic sice žádný uprchlík nedorazil, ale to vše tvořilo náplň debat nejen v hospodách, ale i na pracovištích a v rodinách, zvláště poté řád boromejek nabídl svůj restituovaný majetek ve Vidnavě (bývalý výchovný ústav pro mladistvé) pro ubytování běženců. Proti se ale postavila veřejnost tohoto městečka a nakonec i Ministerstvo vnitra prozatím smetlo tuto nabídku ze stolu.

Události na Jesenicku

         Od poloviny dubna do poloviny listopadu byla uzavřena silnice přes Červenohorské sedlo, kde probíhaly práce na rekonstrukci vozovky na šumperské straně kopce. Řidiči tak museli využívat užší silnici přes Ramzovou. Od konce července až do prosince byla také výluka na trati z Jeseníku do Zábřehu a místo toho byla zavedena náhradní autobusová doprava. Komfort cestování byl ten tam, navíc rekonstrukce skončila naprostým fiaskem, protože na úseku mezi Hanušovicemi a Jeseníkem se neudělalo vůbec nic. Maďarská firma, která vyhrála výběrové řízení, práce nezvládla a modernizací prošel jen úsek mezi Zábřehem a Hanušovicemi. Na trati z Hanušovic do Jeseníku se ani nekoplo do země a cestující příští rok zase čeká kalvárie v přeplněných autobusech.

         Životní podmínky na Jesenicku byly z mnoha důvodů značně rozporuplné. Nízké mzdy a nedostatek pracovních příležitostí vyháněly mladé lidi mimo region. Díky tomu obyvatelstvo Jesenicka stárlo a snižoval se jeho počet. V letošním roce dokonce klesl pod 40 tisíc, tedy na úroveň 55% oproti roku 1938! Negativní důsledky této politiky se v plné nahotě projevily, když místní firmy vyrábějící kontejnery letos prožívaly obrovskou konjunkturu. Výrobky Česko-slezské výrobní Zlaté Hory a TOUAX Supíkovice se totiž dobře prodávaly jako nouzová obydlí pro běžence a oba podniky zvyšovaly výrobu a přijímaly pracovní síly. Ty ale nebylo kde brát a tak paradoxně do těchto závodů jezdila za prací řada Poláků. Na druhé straně bylo na Jesenicku mnoho věcí k nezaplacení – čisté životní prostředí, slunečné dny v době, kdy většinu republiky trápila inverze a nádherná příroda všude okolo. Bohužel mentalita doby poměřující vše množstvím finančních prostředků nepovažovala tyto poklady za podstatné a celý region se tak zoufale točil v začarovaném kruhu. Vyháněl schopné a nasával nepřizpůsobivé. Na těch pak parazitovala řada neziskových organizací, jejichž dotace se zvětšovaly s počtem klientů. Protože i mzdy byly ve srovnání se zbytkem republiky na nižší úrovni, nedařilo se tento gordický uzel rozetnout. Slibovaná podpora turistického ruchu a lázeňství se ukázala jako pouhé fráze politiků. Slavné lázně Lipové-lázních byly po loňském bankrotu stále zavřeny a ty jesenické se tak podbízely zájmům zbohatlíků, že Priessnitz by se musel v hrobě obracet, kdyby zjistil, že jeho tradiční vodoléčbu nahrazují wellness pobyty. 

         K pozitivnímu zviditelnění Jesenicka nenapomáhala ani média, z jejichž regionálních center bylo do pohraničního regionu daleko. Do celostátních zpráv se tak obvykle dostávaly jen informace o pašování surovin na výrobu pervitinu ze sousedního Polska nebo o jiných kriminálních činech, případně o kalamitách a nesjízdných silnicích přes horská sedla. Na to dobré, čím se region mohl pochlubit, se nějak nedostávalo místa. A přitom toho nebylo rozhodně málo. Vedle již zmiňovaných darů přírody to byly např. mezi cyklisty oblíbené Rychlebské stezky v kouzelné krajině plné lomů pod hřebenem Pomezí, jeskyně, rozhledny nebo zlatorudné mlýny. Za dovolenou na Jesenicko tak paradoxně mířili spíše lidé, kteří už měli plné zuby uspěchaného života a toužili po klidu a pohodě, jíž tento řídce osídlený region nabízel.

Události v Mikulovicích

Stav obyvatelstva

Nově přijatá legislativní opatření na ochranu osobních údajů už neumožňují uvádět jména narozených, zemřelých nebo jména těch, kteří v daném roce vstoupili do svazku manželského. Kronikář se tak musí spokojit pouze s anonymním přehledem ukazatelů.

Počet obyvatel Mikulovic v tomto roce opět klesl a ve vlastní obci a přilehlých osadách Široký Brod, Kolnovice a Terezín žilo k 31. 12. 2015 jen 2641 občanů. Zemřelých (30) bylo o třetinu více než narozených (20). Mezi nově narozenými dětmi výrazně převažovali chlapci (13) nad dívkami (7). V průběhu roku se na radnici konalo 11 sňatků, z toho ale jen u dvou párů měl některý ze snoubenců trvalé bydliště v obci.

Počasí

         Nový rok začal velkou oblevou a příchod tepla jakoby předznamenal počasí v dalších 12 měsících. Na Tři krále sice opět napadl sníh a mrzlo, ale již o pár dní později padaly teplotní rekordy a v Mikulovicích bylo 14 stupňů. V dalších týdnech pak pokračovala velmi mírná zima s teplotami kolem nuly. Žádné silnější mrazy vůbec nepřišly. Ani sněhu příliš nenapadlo, a pokud ano, tak vždy vydržel jen několik dní. Na konci první březnové dekády teploty opět vyšplhaly vysoko nad nulu, ale jaro ještě nepřišlo a na začátku dubna byly „bílé“ Velikonoce. Kolísání teplot bylo typické pro celý duben a nebylo výjimkou, že teploty přes 20 stupňů ještě v tom samém týdnu vystřídalo sněžení a aprílové počasí. Jaro bylo suché bez příchodu klasických „Zmrzlých“. Pozitivem tohoto jevu bylo malé množství komárů a dalšího nepříjemného hmyzu. Výrazně ubylo i slimáků, kteří vylézali až večer, kdy padla rosa. S nástupem června přišla velká tepla a suché a velmi teplé počasí trvalo téměř celé prázdniny. Řada malých potůčků zcela vyschla a mnoho obyvatel zaznamenalo ve svých studních výrazný pokles hladiny spodní vody. Velmi málo vody bylo i v řece Bělé, kterou šlo pomalu přejít „suchou nohou“. Teplotní rekordy padaly tak často, že už to nikoho ani nevzrušovalo a po většinu prázdninových dní stoupala teplota přes 30 stupňů. Už v srpnu tak na stromech žloutly listy a dozrály bezinky. I nový školní rok začal extrémním vedrem a z celé republiky bylo nejtepleji na Javorníku, kde ten den rtuť teploměru vystoupila na 37,4 stupně. Letní počasí tak skončilo až ve druhé polovině září. Pak se ochladilo a přišly konečně trochu výraznější srážky. Ranní mrazíky občas střídaly nezvykle teplé noci. Vcelku byl ale podzim příjemný a poměrně slunečný. První, a do konce roku i poslední, sníh napadl až 23. listopadu. Rychle se ale ztratil a dlouho nevydržel ani na horách. Bylo takové teplo, že majitelé sjezdovek nemohli stříkat umělý sníh a hřebeny Jeseníků a Rychleb se na Vánoce zelenaly. Před Vánoci bylo slunečno a foukal silný jižní vítr, který vyhnal teplotu v noci až k 10 stupňům. Kvetly kočičky, sedmikrásky a sem se objevila dokonce i pampeliška. Ochlazení přišlo až koncem roku, kdy teplota klesla pod nulu, ale protože nenapadl žádný sníh, děti si zimu o vánočních prázdninách vůbec neužily.

Změny v zastupitelstvu obce

          Nedlouho po začátku roku došlo ke dvěma změnám ve složení zastupitelstva obce. Podobně jako v minulých letech odstoupili ti jeho zvolení členové, kteří působili jako zaměstnanci obecního úřadu. Z důvodu neslučitelnosti funkcí by se museli vzdát svého zaměstnání. Rezignující Drahomíru Dostovou a Petra Dvořáka vystřídali Jaroslav Maňur a Dana Benčová. Zatímco vedoucí místních skautů pracovala v zastupitelstvu už dříve, kandidát Nezávislých byl mezi zastupiteli nováčkem.

Bezpečnost obyvatelstva

         Počet trestných činů a přestupků oproti předchozím letům v roce 2015 výrazně poklesl. Mikulovice už deset let spadají pod obvodní oddělení Policie ČR ve Zlatých Horách a na pozitivním vývoji se podílely dvě okolnosti – v areálu bývalé vojenské posádky již prakticky není co ukrást a policie a celníci se zaměřili na pašování léčiv z Polska, z nichž pak byl v ČR vařen pervitin. Jejich přítomnost v Mikulovicích a Kolnovicích byla mnohem častější a samozřejmě i tato skutečnost odrazovala potenciální pachatele jiné kriminality. Počet trestných činů v Mikulovicích tak klesl ze 42 v roce 2014 na 26 v roce 2015. Celé tři čtvrtiny případů byly objasněny a vedly k odhalení pachatele. Z hlediska jejich skladby tvořily plnou polovinu krádeže, podstatně méně bylo případů zanedbání povinné výživy anebo týrání osoby ve společném obydlí. Také v oblasti přestupků došlo k výraznému poklesu a i zde se policisté mohli pochlubit vysokým procentem objasněnosti. V roce 2015 proběhlo v Mikulovicích také cvičení Policie ČR imitující zásah proti nebezpečnému střelci.

Služby obyvatelům

         V rámci služeb občanům nedošlo v roce 2015 k žádným významnějším změnám. Z hlediska zajištění lékařské péče se bohužel nepodařilo obsadit místo zubního lékaře, třebaže obec podnikla všechny možné kroky, aby tuto péči obyvatelům obce zajistila. Vše přitom zprvu vypadalo velice nadějně. Ordinace měla být znovuotevřena 1. července a na místo zubního lékaře měla nastoupit dentistka ze sousedního Polska s osmiletou praxí. Obec v této souvislosti vyřizovala potřebná povolení na Ministerstvu zdravotnictví, kde příslušná referentka starostovi obce p. Šťastnému dala záruky, že možnost praxe lékaře ze sousedního státu je možná za podmínky jeho dočasného zaměstnání v Jesenické nemocnici. Po půl roce měla nová zubařka složit zkoušky z češtiny a mohla by již svou praxi v Mikulovicích vykonávat samostatně. Vše se ale zadrhlo v okamžiku, kdy se ukázalo, že o lékařské praxi nerozhoduje jen ministerstvo, ale i Česká stomatologická komora (ČSK), která stanovila, že nová zubařka bez ohledu na svou předchozí praxi musí mít garanta. Přestože obec podle pokynů ministerstva garanta zajistila, ČSK ho odmítla a jako garanta určila stomatologa z Jeseníku. Ten však bez tříměsíční zkušební stáže u něj v ordinaci, kdy by nová lékařka pracovala samozřejmě zadarmo, nechtěl garanci poskytnout. Ukázalo se tak, že ČSK jde v první řadě o likvidaci možné konkurence ze zahraničí a problémy obyvatel Mikulovic, kde již tři čtvrtě roku nefungoval zubař, jsou jí úplně lhostejné. Neuspokojivá situace nijak z míry nevyvedla ani zdravotnické pojišťovny, které se vesměs omezily na lakonické prohlášení, že pacienti z Mikulovic mají využívat stomatology v okolí. Dostat se do evidence u zubařů v Jeseníku nebo ve Zlatých horách ale nebylo jednoduché, neboť někteří z nich již nové pacienty nepřijímali. Přestože si polská lékařka zajistila v Mikulovicích bydlení a obec investovala nemalé prostředky do vybavení ordinace, k obsazení místa zubaře do konce roku nedošlo a vzhledem k současnému stavu, kdy se zdravotnictví stává byznysem, není ani příliš reálné, že by se to ještě někdy podařilo. Chudý region s pacienty zvyklými na bezplatné socialistické zdravotnictví není pro nové lékaře lákavý. Dnešní poplatky u zubaře se totiž mnohdy pohybují v řádu tisíců korun a obyčejná plomba vyjde na několik stovek.

Veřejná diskuze k dalšímu rozvoji obce

V březnu se uskutečnila veřejná beseda s občany o dalším rozvoji obce, která měla přinést podněty, jak dál nakládat s majetkem obce a jaké priority stanovit v oblasti služeb, sportu a kultury nejen v rámci volebního období, ale i ve střednědobém výhledu. Akce se uskutečnila v sále kulturního domu, neboť se čekal velký zájem veřejnosti. Občanů však přišla jen hrstka a tak jednání spíše připomínalo pracovní zasedání zastupitelstva obce. Představeny byly nejprve projekty připravené v minulých letech stojící ve fázi těsně před zahájením realizace - výstavba chodníků kolem silnice I/44, oprava místních komunikací nebo vybudování vlastního zdroje pitné vody. Nastolena byla i nezadržitelně se blížící rekonstrukce čističky odpadních vod, legislativou daná nutnost nového nakládání s bioodpady nebo drobné akce jako např. dokončení rekonstrukce hasičské zbrojnice v Širokém Brodě. Pak byla nastíněna témata vyžadující koncepční řešení, neboť jejich financování stojí obec nemalé finanční prostředky - kulturní sál, počet sportovišť nebo školských zařízení. Kulturní sál zamrzl v podobě z 50. let minulého století a jeho využití během roku lze spočítat na prstech rukou. Podobné je to i se sportovišti – v obci je areál FK Mikulovice, sokolovna TJ Sport, nová sportovní hala a stará školní tělocvična. Fotbalový klub má po pádu z ligových výšin do okresního přeboru nemalé problémy s financováním rozsáhlého areálu. Vedle ležící tréninková plocha s umělým povrchem je na hranici životnosti. Své odžito má i sokolovna a provoz nové sportovní haly, které bohužel pár metrů chybí ke standardu 40 x 20 m, se rovněž pohybuje v červených číslech. Podobná situace je u školských zařízení, neboť počet dětí neustále klesá a ani výhled do budoucnosti není pozitivní. Otevřena byla i otázka zajištění lékařské péče, neboť se nedaří zajistit zubaře. Beseda nakonec skončila bez přijetí zásadního stanoviska s tím, že v průběhu roku bude vyvoláno další jednání s veřejností.

Projekty, plány a investice

         V průběhu tohoto roku došlo k projednávání několika koncepčních záměrů, které by v budoucnosti mohli ovlivnit vzhled obce. Prvním z nich byl projekt revitalizace středu obce a možný přesun obecního úřadu. Mikulovice nemají žádné místo, kde lze pořádat velké akce s hojnou účastí veřejnosti. Např. Dny obce se odehrávají na „silnici“ před obecním úřadem. Zrodila se tak myšlenka využít pro tyto účely prostor za budovou obecního úřadu, kde by mohlo vzniknout kulturně společenské centrum s podiem a tanečním parketem schopné pojmout i několik stovek návštěvníků. Promítat by zde mohlo i letní kino a oddychově relaxační prostor by byl spojen nejen se sousední řekou, ale i nedalekým parčíkem. V rámci těchto plánů se kalkulovalo i s možným přesunem pošty a obecního úřadu do objektu bývalé restaurace U Jelena, který zůstal po požáru neopraven, a jeho cena několikanásobně klesla. Prostory současného OÚ a pošty by poté sloužily jako zázemí pro pořádání kulturních a společenských akcí. Realizace měla být financována z grandiózního česko-polského projektu Jeseník – Nysa s rozpočtem 100 milionů eur, na němž by Mikulovice participovaly. Jeho schvalovatelé ale návrh revitalizace středu Mikulovic do projektu nezařadili a dříve než se obec rozhodla získat bývalou restauraci U Jelena, koupil tento objekt jiný zájemce. Do připravovaného česko-polského projektu byla nakonec zařazena jen revitalizace prostoru v lokalitě Na Samotách, kde by v plánovaném lesoparku vzniklo workoutové sportoviště, odpočívadlo na cyklostezce a zóna vhodná pro maminky s kočárky.

         S žádostí o prodej cca 10 000 m² pozemků v prostoru nad čističkou odpadních vod se na zastupitelstvo obce obrátila firma Autodoprava Látal. Velkému autodopravci již přestávaly dostačovat prostory v Mlýnské ulici a hledala nové působiště, kde by mohla vybudovat kanceláře, překladiště, skladovou halu a parkoviště pro několik desítek aut, které nyní svým parkováním a provozem zatěžují život v obci. Zastupitelé by se asi prodejem pozemků firmě dávající práci desítkám obyvatel Mikulovic vážně zabývali, nebýt problémů s dostupností daného místa tak, aby provoz nákladních aut nezatěžoval obyvatele v dolní části Hlucholazské ulice, do níž by dopravci najížděli od bývalé železniční zastávky Bukovec. Vše by totiž musela vyřešit výstavba sjezdu z obchvatu, který by navíc přecházel i železniční trať, což by znamenalo investici v milionech korun. A k jejich uvolnění z rozpočtu nebyla nalezena potřebná shoda. V této souvislosti se opět ukázalo, jak palčivě obci chybí průmyslová zóna. Původní, již několik let staré, záměry vybudovat ji nalevo od obchvatu do Polska bohužel narazily na nesouhlas majitelů zdejších pozemků a snaha o její přenesení do areálu bývalé posádky ztroskotala na špatné dopravní dostupnosti z Mikulovic a odporu obyvatel Salisova vybudovat příjezd do této lokality z opačné strany.

         K realizovaným investicím v tomto roce naopak patřila výstavba chodníku mezi zastávkou U Okálu a odbočkou do centra obce u bývalé pekárny. Díky ní byl Široký Brod bezpečně propojen s Mikulovicemi a chodci již nemuseli kličkovat po krajnici na frekventované silnici. Významně také postoupili práce na přípravě výstavby nového vodního zdroje, kdy úspěšně proběhly zkušební vrty mající potvrdit dostatečnou kapacitu vytipovaného zdroje.

Odpady

         V letošním roce získala obec významné ocenění v oblasti třídění odpadů – v rámci Olomouckého kraje se umístila na druhém místě v soutěži o „Keramickou popelnici“ mezi obcemi od 2000 do 15 tisíc obyvatel. Tento úspěch byl o to cennější, že Mikulovice se už před několika lety rozhodly jít ve zpracování odpadů vlastní cestou. Likvidaci a třídění odpadů zajišťovala v obci firma Babinská, která třídírnu odpadů provozovala v jednom z objektů na bývalé posádce. Poplatky za odpady se díky tomu dařilo držet na přijatelné úrovni 500 Kč za osobu a rok, přičemž vícečetné rodiny nebo rodiny se studenty mohly využít slevy. Přes veškerou snahu ale množství odpadů každoročně stoupalo. V Mikulovicích bylo 49 míst s 290 kontejnery na separovaný odpad, problém však byl s některými sociálně nepřizpůsobivými občany, kteří si tyto kontejnery pletli s popelnicí. Ze 143 tun tříděného odpadu odvezeného v roce 2014 z Mikulovic, bylo téměř 10 tun odpadu nevyužitelného. Ten musel někdo dotřídit a nebylo to zadarmo! Finanční prostředky, které obec mohla za tříděný odpad utržit a využít na pokrytí nákladů spojených s likvidací směsného odpadu, tak musely být výrazně zkráceny. Navíc v roce 2024 by podle nařízení EU měl skončit systém skládkování odpadů a odpady by měly být zpracovávány jen ve spalovnách.

         Jedním z nových nařízení, které náš stát převzal z EU, bylo i povinné skládkování skládkování biologicky rozložitelného komunálního odpadu. Zatímco ten dříve končil na kompostech zahrádek nebo někde na okraji pole, nyní se jeho likvidace stala byznysem. Mikulovice, podobně jako v případě tuhého komunálního odpadu, odmítly platit nemalé peníze za odvoz posekané trávy na skládku Technických služeb Jeseník v Supíkovicích a rozhodly se vybudovat vlastní kompostárnu. Ta byla na konci dubna otevřena v areálu bývalé posádky a občané obce zde mohou zdarma odevzdávat biologicky rozložitelný rostlinný odpad jako je tráva, listí, větve nebo piliny.

         Vedle pravidelné likvidace odpadů v průběhu roku, do níž spadal i úklid veřejných prostranství a sekání trávy pracovníky obce, došlo i k několika mimořádným akcím. V souvislosti se Dnem Země už tradičně do mikulovických „zákoutí“ vyrazili školáci, aby zlepšili vzhled obce. Celá akce byla naplánována na den, kdy v obci nešel proud a k žákům školy se tak připojili i zaměstnanci obecního úřadu. Společně nasbírali přes 350 kg směsného odpadu, 50 kg plastů a 6 pneumatik. Na podzim pak proběhla společná akce skautů a o. s. Maria Quelle pod názvem „Ukliďme si les!“, jejímž cílem bylo odstranění všeho nepatřičného z lesíku u silnice na Vidnavu. Akce se zúčastnilo 21 dětí a dospělých. Pracovníci obce po ní opět do sběrného dvora odvezli bezmála 20 velkých plastových pytlů odpadu a 4 pneumatiky. Přes snahu dobrovolníků se příkopy podél cesty na Vidnavu v průběhu roku plnily odpadky vyhazovanými nezodpovědnými řidiči. Protože cestu ve velké míře využívali naši sousedé, byla značná část plastových lahví, plechovek od piva a obalů od sladkostí polské provenience.

         Začátkem roku také přijatá změna legislativy mající za cíl omezení krádeží kovů vedla k tomu, že při prodeji šrotu se člověk musel prokazovat  Kdokladem totožnosti a nebyly mu vypláceny peníze v hotovosti, ale pouze prostřednictvím poštovní poukázky nebo převodem na účet.

         S odpady souvisel ještě jeden problém – nedoplatky občanů za likvidaci komunálního odpadu, které v součtu posledních 15 let už překročily částku půl milionu korun a zbytečně zatěžovaly rozpočet obce. Bohužel systém vyplácení státní sociální podpory nepřizpůsobivým bez možnosti zásahu obce vedl jen k tomu, že slušní občané platili a ti „méně slušní“ dávky utráceli za cigarety a alkohol a na „popelnici“ už jim nezbylo.

V roce 2015 tak vodné a stočné činilo 63 Kč za /m³. V této oblasti se obci po jednání s příslušnými orgány ministerstva podařilo dosáhnout takového výkladu finanční analýzy, aby se vztahovala pouze na stočné a nikoli na vodné, neboť dotace byla poskytnuta jen na výstavbu kanalizace. To bylo velice významné, neboť podle původních kalkulací měl poplatek za vodné a stočné v roce 2016 vyskočit na 79 Kč/m³, nakonec byl ale navýšen jen na 33 Kč/m³ za vodné a 33 Kč/m³ za stočné, takže v roce 2016 budou obyvatelé obce platit 66 Kč za m³.

Farnost Mikulovice

         Nepříliš početnou, ale poměrně aktivní částí obyvatel obce byli věřící. V souvislosti s masovou migrací muslimů do Evropy se oživily tradiční křesťanské hodnoty a názory běžných věřících a většinové společnosti se v této otázce značně sblížily. Také Otec Jiří Urbánek ve svých kázáních často apeloval na obranu dědictví našich předků, kteří po stovky let bojovali za učení Ježíše Krista a bránili Evropu před vpádem Arabů a Turků. Ale farníci se významně podíleli i na každodenním životě obce. Vedle mše svaté, která se třikrát týdně konala v kostele sv. Mikuláše, probíhala celá řada dalších akcí spojených s hlavními křesťanskými svátky. S farností úzce spolupracovali i mikulovičtí skauti, účastnící se např. Tříkrálové sbírky nebo předávání Betlémského světla v čase Vánoc. V průběhu roku došlo k další opravě kostela sv. Mikuláše.

         Křesťanská sounáležitost stála před lety i za navázáním úzkých vztahů mezi původními a současnými obyvateli Mikulovic. Ústřední postavou této spolupráce na německé straně byla rodačka z Kolnovic Elvira (Vera)  Scheurerová, která po katastrofálních povodních v roce 1997 zorganizovala finanční pomoc pro obyvatele Mikulovic, uspořádala řadu sbírek a aktivně se angažovala při získávání dotací na opravu kostela sv. Mikuláše z Česko-německého fondu budoucnosti. Pro mikulovické děti také ve své druhé domovině zajistila několik pobytových táborů. Pravidelně přijížděla také do Mikulovic a rodných Kolnovic. Srdce Very Scheurerové však letos utichlo a Mikulovice tak ztratily obětavého a nezištného přítele. Na její pohřeb vyrazila z Mikulovic do Bavorska delegace na čele s místostarostou Jiřím Šimíkem. I když se Vera Scheurerová do rodného kraje už nikdy nevrátí, v mysli obyvatel Mikulovic a Kolnovic navždy zůstane zapsána jako člověk, který dokázal spojovat národy a byl motorem vzájemné spolupráce.

Agentura pro sociální začleňování

         I v Mikulovicích přibývá sociálně vyloučených obyvatel. Nedostatek pracovních příležitostí a nízké mzdy srážejí rodiny do bídy a vůbec přitom nezáleží na barvě pleti nebo etnickém původu. Většina obyvatel obce si může o celostátní statistikou uváděné průměrné mzdě nechat jen zdát. Už několik let v Mikulovicích působí Agentura pro sociální začleňování a terénní pracovník František Juris. Ten po loňském pilotním třídenním táborovém projektu připravil letos pro děti dva pětidenní letní tábory. Konaly se na skautské základně v areálu bývalé posádky a prošlo jimi 51 dětí.

Dny obce Mikulovice

         Poslední červnový víkend proběhly tradiční Dny obce Mikulovice. Oslavy odstartovala páteční mše v kostele sv. Mikuláše, na kterou navázalo vystoupení mužského pěveckého sboru Campanula vocal Jeseník. Kulturní večer pak pokračoval v kulturním domě, kde divadelní spolek Kantoři vystoupil s představením „Odjezd nejistý“. V sobotu před obecním úřadem vyrostlo pódium a celou náves zaplnily stánky a atrakce pro děti. Pořadatelé letos vsadili na domácí účinkující a tak se na pódiu divákům představilo to nejlepší z Mikulovic a okolí. Návštěvníky tak potěšily děti všech věkových kategorií z mateřské a základní školy, taneční skupina New Flash nebo Tomáš Zápeca s fantastickým houslovým recitálem. Tradičně nejvíce „čučavé“ bylo vystoupení žen z TJ Sport Mikulovice, které divákům představily aerobic a zumbu. Rodiče všech dětí s radostí uvítali celou řadu skákacích hradů, na které měly jejich ratolesti bezplatný vstup a mohly je využít do sytosti, zatímco jejich doprovod si v klidu mohl vychutnat bohaté občerstvení nebo jen tak posedět s přáteli. Vrcholem večera pak bylo vystoupení skupiny Kabát revival a následující taneční zábava. Dny obce skončily tam, kde začaly – tedy v kostele, kde se v neděli konala také již tradiční bohoslužba.

Jarmark

         Už dlouho nepřálo stánkařům na tradičním jarmarku počasí tak, jako v tomto roce. Sluníčko a teploty vysoko nad nulou přilákaly na náves nejen celé Mikulovice, ale i návštěvníky z blízkého a dalekého okolí a nad vystaveným zbožím byla nejednou slyšet i polština. Součástí jarmarku byl také bazárek pro Kevina, kde všichni ti, kteří si zde něco koupili, podpořili indického chlapce Kevina, nad nímž má v rámci projektu „Adopce na dálku“ patronát mikulovická základní škola. Koho přepadla zima, mohl si dát čaj, kávu i něco ostřejšího nebo si zamlsat na slaných i sladkých dobrotách. Zatímco na návsi se lidé shlukovali kolem stánků, zaplnil se sál kulturního domu, kde se hlavně rodiče a prarodiče přišli podívat na hudební a pěvecké vystoupení dětí ze ZUŠ a ZŠ. Ve školní jídelně pro změnu probíhala výstava „Háčkovaný svět“ a stoly zde zaplnily desítky panenek oděných do háčkovaných šatiček. Po svátečním slově starosty obce Romana Šťastného vystoupily u betléma děti z MŠ. Před ohňostrojem pak diváky ještě potěšil soubor Trvalky a představení pro nejmenší „Radovánkovy čertoviny“ uvedlo divadélko Malé Bo. V podvečer nebe nad středem obce rozzářil ohňostroj a slavnostní tečku za jarmarkem pak udělal koncert v kostele sv. Mikuláše, kde vystoupil soubor Magnificat pod vedením sbormistra Michaela Dvořáka.

Grantový fond obce

         Podobně jako v minulých letech se obec snažila ze svého rozpočtu podporovat neziskové organizace, sportovní oddíly a kulturní spolky působící na území Mikulovic. Některá podpora byla zařazena přímo v rozpočtu – např. investiční akce např. související se stavebními úpravami skautské klubovny, rekonstrukce podlahy v sokolovně nebo oprava drobných sakrálních památek. Přímo z rozpočtu šly i příspěvky na celoroční činnost sportovních oddílů FK Mikulovice, TJ Sport a divadelního souboru Kantoři nebo na organizaci soutěže Železný hasič či na oslavy 80 let od položení základního kamene (základní kámen čeho?) v Kolnovicích. Vedle toho mohly organizace i zájemci z řad veřejnosti požádat o příspěvek z grantového fondu obce. Přestože 38 žádostí od 9 subjektů překročilo o cca 30 tisíc Kč původně vyčleněných 220 tisíc Kč v grantovém fondu obce, snažilo se její vedení vyjít všem vstříc, protože jeho krédem byla podpora těch, kteří mají zájem něco dělat. Nejvíce finančních prostředků získala místní organizace Junáka (skauti), kterým radní na letní tábor na Ramzové, výlet do Českého ráje a Prahy, tradiční vidnavská Stínadla nebo na oslavy 25. výročí založení oddílu přiklepli 59 tisíc Kč. Jen o trochu méně, ale na mnohem více dílčích akcí získala TJ Sport Mikulovice. Šlo zejména o příspěvky na tradiční tenisový, badmintonový, hokejbalový, volejbalový nebo nohejbalový turnaj. Dostalo se i na Fitmánii a Relax day pro ženy anebo na dopravní soutěž pro děti či taneční odpoledne pro seniory. Čtyřicet tisíc korun na letní tábor pro děti, večery s řeckou hudbou a kroužek pletení z pedigu pro děti získalo o.s. Maria Quelle. Více než 20 tisíci podpořila obec také akce pořádané SRPDŠ, turnaje ve sportovní hale, okresní výstavu drobného zvířectva nebo akce římskokatolické farnosti. Peníze se našly i na první ročník fotbalového memoriálu Ivana Dosta nebo na Kolečkiádu ZŠ Mikulovice. Navíc některé záměry převzala obec přímo pod svá křídla a zabezpečila tak jejich uskutečnění – např. soutěže Železný hasič, oslav 80. let od výstavby kostela v Kolnovicích nebo záchranu drobných sakrálních památek.

DPS Soužití

         Jesenicko se v posledních letech vylidňuje a stárne. Z cca 2700 obyvatel Mikulovic je dnes cca 750 seniorů. I proto se letos v obci zrodila myšlenka uspořádat Den seniorů a pozvat na něj všechny občany, kteří do této věkové kategorie moudrosti a zkušeností spadají.  Impuls k jeho uspořádání vzešel z výboru pro sport a kulturu a při jeho přípravě akce spojily své síly obec Mikulovice, Klub seniorů, Klub žen, SRPDŠ, divadelní spolek Kantoři a o.p.s. Soužití 2005. Akce se konala v DPS Soužití a v rámci odpoledne věnovaného příslušníkům starší generace si návštěvníci mohli prohlédnout byty klientů nebo si vyzkoušet cvičební stroje na zdejší zahradě. V sále proběhlo promítání ze společenských akcí minulých let, k nahlédnutí byly vystaveny kroniky a po posezení u kafíčka došlo i na zpívání s harmonikou. Program probíhal i na zahradě DPS a zájemci si zde mohli vyzkoušet svou zručnost a fyzickou kondici. V rámci Dne seniorů byly během podzimu uspořádány ještě další dvě akce v sále KD – pořad Srdce na dlani Uršuly Klukové a bezplatné představení divadelního souboru Kantoři.

         I letos pracovníci DPS na čele s ředitelkou Štěpánkou Beníčkovou připravovali pro seniory různé motivační akce. Probíhala univerzita III. věku, různá cvičení nebo zájmové činnosti spojené s aktivním zapojením seniorů. Na poli kultury se klienti DPS např. prezentovali divadelním představením „Chudák Priessnitz“. Satiru s vtipnými dialogy všímajícími si na obrazech ze života vodního doktora neduhů současné společnosti napsala pečovatelka Jana Vrbovská. Senioři během představení jasně ukázali, že věk „na prknech, které znamenají svět“, nehraje roli.

ZŠ Mikulovice

         Základní školu ve školním roce 2014/2015 navštěvovalo 229 dětí, které byly rozděleny do 10 tříd. Zpočátku školního roku o ně pečovalo 36 zaměstnanců (22 pedagogů + 14 nepedagogických pracovníků), v průběhu roku se počet zaměstnanců snížil na 32 (20 + 12). Po odchodu ředitele školy Romana Šťastného na post starosty obce (k 1. 1. 2015) se zastupující ředitelkou stala Ivana Látalová, zástupkyní zastupující ředitelky Lenka Šťastná.

         Vedle angličtiny se v ZŠ Mikulovice vyučovala jako druhý cizí jazyk i němčina a došlo i k návratu ruštiny, která se do osnov dostala v tomto školním roce na přání žáků a jejich rodičů. Návrat k tomuto předmětu v řadě škol na Jesenicku měl ryze praktické důvody. V činné službě byla stále řada aprobovaných kantorů a slovanský jazyk byl pro méně talentované děti mnohem přijatelnější než němčina nebo francouzština.

         ZŠ také uspořádala tradiční přehlídku dětských divadelních souborů O mikulovický škrpál.

Velmi aktivně si počínaly i vychovatelky ze školní družiny na čele s Ivou Krajčíkovou. Již poosmnácté uspořádaly tradiční Dýňové slavnosti a zapojovaly se i do řady dalších akcí v průběhu roku – např. Dne dětí nebo podzimní Kolečkiády. Tu uspořádaly spolu s místním Sdružením dobrovolných hasičů a TJ Sport. K mikulovické sokolovně se sjely všelijak vyzdobené a upravené koloběžky, kola, stavební kolečka, kočárky, kárky i nákupní košíky všech tvarů a velikostí. Dojeli i jezdci na kolečkových bruslích a zástupci TJ Jiskra Jeseník vozili děti v sáňkařském bobu na kolečkách. Když báječní jezdci na okolečkovaných strojích vyrazili na spanilou jízdu mikulovickým sídlištěm, nafoukali místní hasiči na louku za sokolovnou pěnu a umožnili tak dětem nezapomenutelný zážitek z jízdy v bílém moři. K tomu se každý mohl vyřádit v přetahování lanem, slalomu na koloběžce se svázanýma nohama, chůzi na chůdách nebo řadě dalších soutěží. Po slavnostním vyhlášení výsledků a předání cen vyšel čas i na připravené dobroty a přátelské poklábosení rodičů u veselého čaje.

Organizátorem řady akcí v průběhu roku bylo i SRPDŠ při ZŠ Mikulovice. Na Den matek spolu se spolkem mikulovických žen připravilo pro maminky a jejich děti tvořivé odpoledne. V dílničkách umístěných do staré tělocvičny ZŠ si maminky mohly vyzkoušet výrobu prostírání z čajových sáčků, uplést si košíček z pedigu nebo srdíčko z vlny a velký zájem byl i o výrobu batikovaných triček a tašek s vlastními vzory. K tomu všemu bylo pro maminky připraveno i malé občerstvení a kulturní vystoupení dětí ze MŠ a ZŠ.  SRPDŠ také zorganizovalo tradiční Den dětí, který se letos nesl v duchu putování s Večerníčkem. Šlo se Hlucholazskou ulicí a kolem řeky Bělé. Po cestě děti plnily u bytostí známých z večerních pohádek úkoly, za něž byly na každém stanovišti odměněny. Cíl byl v rekreačním areálu u hranic, jehož majitelé Helena a Oldřich Psotkovi poskytli oslavencům bezplatnou možnost využití sportovišť.

Tradiční organizátoři nebo spíše organizátorky z řad SRPDŠ, ZŠ a spolku mikulovických žen byly podepsány i pod Velikonoční výstavou a soutěží mikulovických kuchařek. Stoly i stěny staré tělocvičny už na Škaredou středu zaplnily velikonoční dekorace a výrobky spojené s tímto největším křesťanským svátkem. Ke koupi tak příchozím byli nabízeni beránci, kuřátka, zajíčci nebo kraslice. Velikonoční tématiku doplňovaly výrobky z březového proutí, keramiky nebo vosku, nechyběla ani pletená vajíčka a košíčky a předměty z vosku. Celým sálem se linula nádherná vůně nespočetných druhů perníčků a dalších dobrot. Jednou za rok mají mikulovické kuchařky možnost poměřit své dovednosti v tradiční soutěži o „nejlepší“ výrobek. V minulých letech se peklo slané i sladké a soutěžilo se např. ve štrůdlování, koláčkování nebo v pomazánkách. Letošní soutěž se nesla v duchu jablečných variací a připravené stoly ve staré školní tělocvičně zaplnily nejen jablečné dorty, štrůdly a perníčky, ale mezi přinesenými vzorky byl i kalvádos.

MŠ Mikulovice

         Před prázdninami rozvířila hladinu života v obci petice proti odvolání Gabriely Halodové z pozice učitelky MŠ z důvodu nadbytečnosti, protože klesal počet dětí. Oblíbená cvičitelka zumby a aerobiku, která po dobu mateřské dovolené zastupovala ředitelku MŠ Marii Mackovou, se aktivně podílela i na společenském životě obce. O rozvoj MŠ se ale před lety významně zasloužila i stávající ředitelka a tak pro nezasvěcené bylo těžké se v situaci orientovat. Signatáři petice získali téměř 300 podpisů a obrátili se na starostu. Ten však z hlediska zákona nemohl do této záležitosti nijak zasahovat. Zářijové zasedání zastupitelstva tak probíhalo v nabitém sále komunitního centra a značně zjitřené atmosféře, neboť obě dámy byly navíc členkami nejvyššího orgánu obce. Pralo se špinavé prádlo a idylický obraz MŠ byl rázem ten tam. S odstupem času se stále více ukazovalo, že ve sporu šlo spíše o osobní konflikt než o koncepci dalšího směřování MŠ.  I když povolaná inspekce školského úřadu neshledala žádná vážnější pochybení, přece jen zůstal pocit hořkosti a na ředitelce MŠ ulpěl stín pochybností nad skutečnými důvody a načasováním výpovědi. Gabriela Halodová po prázdninách nastoupila do MŠ ve Zlatých Horách.

Mikulovická sportoviště

         Na sportovní hale v Mikulovicích končily podmínky udržitelnosti dané dotací na její výstavbu. Po pětiletém provozu se ukázalo, že přes veškerou snahu je její provoz ztrátový a to i přesto, že v zimní sezóně byla její kapacita poměrně slušně využita. Cena 250 Kč na hodinu však ani zdaleka nedokázala pokrýt náklady spojené se spotřebou elektřiny, plynu a mzdou zaměstnanců (správce a uklízečka). Vedle dětí ze základní školy sportovní halu celoročně využívaly k pravidelným cvičením aerobiku, zumby a k cvičení na velkých míčích ženy z obce a okolí.  Také se zde pravidelně jednou týdně scházeli místní volejbalisté. V zimním období tady trénovali benjamínci a žáci FK Mikulovice a trénoval a hrál zde své druholigové zápasy jesenický futsalový klub AC Gamaspol. Ten se také postaral o velký futsalový svátek, když v poháru FAČR postoupil až do republikového čtvrtfinále, kde mu byl jako soupeř vylosován nejlepší klub v ČR Era Pack Chrudim nabitý reprezentanty a Brazilci. Do Mikulovic tak v listopadu přijeli míčoví kouzelníci a k prasknutí nabitá sportovní hala viděla špičkový futsal. Vždy tři soboty v měsíci měly ke svým turnajům od října do dubna pronajaty OVS Jeseník a OVK Jeseník. Vedle toho se ve sportovní hale hrála zimní liga veteránů a nepravidelně také tenis, florbal nebo badminton a halu si ke sportovnímu, většinou fotbalovému, vyžití pronajímala i mládež z Mikulovic a okolí. Finanční prostředky přinášela i spolupráce s polskými ubytovateli specializujícími na sportovní pobyty – to bylo ale obvykle jen v době zimních prázdnin (cca 6 týdnů v lednu a únoru) a částečně i během léta. Jakmile se ale venku udělalo teplo, využití haly se klesalo, třebaže by právě v tomto čase, kdy se nemuselo topit a svítit, bylo konečně ziskové. Z rozpočtu obce tak na provoz haly musela být každoročně uvolňována nemalá částka. Na Jesenicku ale nešlo o nic mimořádného. Dotován musel být například i provoz plaveckého bazénu v České Vsi, na jehož provoz přispívala většina obcí okresu včetně Mikulovic.

         Sportovní nadšenci se také scházeli ve staré sokolovně patřící TJ Sport. Zde působily taneční kroužky a trénovali tu stolní tenisté, nohejbalisté, hokejbalisté, badmintonisté a volejbalisté. Sokolovna dostala v tomto roce novou podlahu, na níž TJ Sport přispěla i obec ze svého rozpočtu. K letnímu tenisovému turnaji a neorganizovanému sportování mládeže bylo využíváno i hřiště s umělým povrchem za ZŠ. Posilovat a hrát badminton občas zájemci chodili i do staré školní tělocvičny, která ale také sloužila k různým výstavám, dětským karnevalům nebo akcím SRPDŠ.

         Nádherný fotbalový areál FK Mikulovice, sloužil nejen k tréninkům a zápasům místního fotbalového klubu, ale zejména jeho hřiště s umělým povrchem bylo komerčně pronajímáno. Zde se opět jednalo o spolupráci s polskými partnery z glucholazského sportovního střediska Banderoza a z rekreačního hotelu Mieszko v Pokrzywné. 

         Sportovně rekreační areál rodiny Psotkových vyrostl v minulých letech i u hranic s Polskem. Vedle ubytovacích kapacit se zde nacházelo hřiště s umělým povrchem, hřiště na beach volejbal, minigolf a bowling. Rybník, který původně sloužil ke sportovnímu rybaření, ale napadly vydry a veškeré ryby v něm prakticky zlikvidovaly. Protože chráněným tvorům v loupeživých nájezdech nezabránil ani elektrický oplůtek, nezbylo majitelům než přehodnotit původní koncepci a rybník přebudovat na koupaliště pro své rekreanty. Z pískovny v Kolnovicích navozili písek na pláž, rybník vyčistili a začátkem prázdnin ho začali napouštět. Vzhledem k velkému suchu a slabému přítoku však trvalo jeho naplnění několik týdnů. Mezi obyvateli obce se zprvu rozšířila zpráva, že zde vznikne veřejné koupaliště, ale k tomu zatím nechtěli Psotkovi přistoupit, protože by to s sebou neslo řadu administrativních a bezpečnostních komplikací.

FK Mikulovice

         Fotbalistům Mikulovic se na jaře vůbec nedařilo, z patnácti zápasů nevyhráli ani jediný, získali pouhé dva body a v tabulce klesli z šesté na desátou příčku. Krize pokračovala i po prázdninách a výsledkem bylo přezimování na 11. příčce nedůstojné tradic mikulovického fotbalu. Oč méně se dařilo dospělým, o to větší úspěch zaznamenali mikulovičtí žáci, kteří pod vedením Evy Kocourkové vyhráli okresní přebor. Dobře si v okresních soutěžích vedli i benjamínci. Dorostenecké mužstvo tentokrát v FK Mikulovice nepůsobilo. Nejlepší mladí fotbalisté z Mikulovic už tradičně hráli za Jeseník, který stahoval fotbalové talenty z celého jesenického okresu a umožňoval jim větší sportovní růst, než jaký by měli v mateřských klubech.

         V létě FK Mikulovice uspořádali první ročník memoriálu Ivana Dosta, věnovaného památce dlouholetého starosty obce. Pozvání přijaly i týmy Vápenné, Zlatých Hor a výběr Jesenicka. Domácí výběr posílil mikulovičtí odchovanci Petr Navrátil, slavící s Krnovem postup do divize, nebo Martin Hanzlík hrající v Jeseníku. Pohár si z premiérového ročníku nakonec podle očekávání odvezl výběr Jesenicka. V jeho barvách však nastoupila řada bývalých legend mikulovického fotbalu a jejich synů fotbalově vyrůstajících v renomovaných fotbalových klubech. Po trávníku se tak proháněli Libor Sláma a jeho syn Jiří hrající za dorost Sigmy Olomouc, Richard Zrník st. a ml., Jiří Mráz st. a ml., Petr Čuj st. a ml. nebo Roman a Marek Šťastný. Na příjemné sportovní odpoledne navázala večerní taneční zábava.

TJ Sport Mikulovice

         TJ Sport tvořily oddíly volejbalu, hokejbalu, stolního tenisu a nohejbalu. Stolní tenisté hráli okresní přebor, ostatní oddíly sdružovali spíše ty, kteří ve sportovních aktivitách nalézali aktivní odpočinek. To platilo i pro účastníky tradičního letního a zimního tenisového turnaje, v němž startovalo několik desítek hráčů z Mikulovic a okolí. Pod TJ Sport působil i taneční soubor New Flash pod vedením paní Zapletalové. Tréninky disko dance, show dance a street dance navštěvovalo 25 děvčat a 2 chlapci, přičemž 4 děvčata dojížděla ze Zlatých Hor. Členové souboru byli rozděleni do dvou věkových kategorií a jejich tréninky probíhaly dvakrát týdně. S nacvičenými choreografiemi jsme vystupovali na společenských a kulturních akcích v Mikulovicích a v okolních obcích. Úspěšně se zúčastňovali i soutěží za hranicemi regionu a přiváželi si odtud četné medaile.

Vedle celoroční činnosti sportovních oddílů a každoročně se opakujících sportovních turnajů se členové TJ Sport aktivně podíleli na řadě dalších akcí, při nichž spolupracovali zároveň s obcí, hasiči a MŠ. Jednou z nich byl i podzimní pohádkový karneval pro děti. Vzhledem k nepříznivému počasí se sice většina soutěží musela odehrávat v sokolovně, ale to nikomu nevadilo. Děti si u pohádkových bytostí mohly vyzkoušet svou šikovnost a u Smolíčka skákaly v pytli, čertům vozily polena pod kotel, Červené Karkulce pomáhaly sbírat kytičky a čarodějnice je naučily, jak se malují perníčky. Vodník, kterému během odpolední spršky zcela věrně ze šosu kapala voda, jim pak dovolil nachytat si rybičky ve svém rybníčku. Za každý splněný úkol na děti samozřejmě čekala sladká odměna. Když přestalo pršet, dorazili z kolnovického ranče Lucky Horse na louku za sokolovnou koně a téměř stovka dětí si mohla vyzkoušet, jak vypadá svět z koňského sedla.

         TJ Sport Mikulovice neprovozovala ale jen sokolovnu v Mikulovicích, ale i rozhlednu na Zlatém Chlumu. Přitom to, že tato dominanta patří mikulovickým sportovcům, ví jen nevelká část obyvatel obce. Ať se to dnes zdá jakkoli divné, stavitelé rozhledny z Moravskoslezského sudetského horského spolku (Mährisch-Schlesischer Sudetengebirgsverein) vybudovali kamenný objekt na tehdejších pozemcích Širokého Brodu. Původně středověký katastr této obce se totiž táhl po kopcích až na Zlatý Chlum a dosahoval k území, na kterém v těsném sousedství Jeseníku vznikly osady Mýtinka, Pasíčka a Seč. Široký Brod měl ve středověku velmi rozlehlý katastr a jeho osadami byly ještě ve 20. letech minulého století např. Studený Zejf a Chebzí. Myšlenka na zbudování vyhlídkové věže vznikla již v roce 1894, ale k realizaci stavby se přikročilo až o 5 let později. Podle projektu Eduarda Zelenky a pod vedením stavitele Aloise Nietzscheho a stavebního mistra Františka Grögera byla tzv. Frývaldovská věž dokončena a předána veřejnosti 3. září 1899. O necelé tři roky později vyrostla opodál tzv. Medritzerova horská chata, díky které bylo možno navštěvovat rozhlednu i v zimním období. Po 2. světové válce a zániku Moravskoslezského sudetského horského spolku se rozhledna dostala do majetku Širokého Brodu a po komunistickém převratu v roce 1948 byla zahrnuta do vlastnictví Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). V 50. letech minulého století chata vyhořela a na kahánku měla i rozhledna, která byla opravena a zpřístupněna turistům opět v 70. letech. Při rozdělování majetku ČSTV po sametové revoluci se rozhledna vrátila původním vlastníkům. Protože v té době byl již Široký Brod součástí Mikulovic, získali začátkem 90. let objekt mikulovičtí sportovci z TJ Spartak Mikulovice. Ti také v roce 2009 nechali připravit projekt na opravu rozhledny. Do věže v té době zatékalo a ve špatném stavu se nacházely i venkovní zděné části, ze kterých opadávala nejen omítka ale i celé kusy zdiva. TJ Spartak Mikulovice se v roce 2011 podařilo získat dotaci z Olomouckého kraje a prostřednictvím firmy JPS Pavlovič přistoupila k její opravě. Spodní část věže byla kompletně zrekonstruována, spáry ve vrchní části byly vylepené pryskyřicí a také byl vybudován nový věnec. Dnes je rozhledna v majetku TJ Sport Mikulovice, který se stal nástupcem TJ Spartak a jejím dlouholetým správcem je pan Lyach, který v chatě stojící pod rozhlednou provozuje i občerstvení pro turisty.

DS Kantoři

         V úspěšné činnosti letos pokračoval i divadelní soubor Kantoři. Přestože někteří herci v této sezóně z pracovních důvodů na jevišti spíše absentovali, převzali štafetu jiní a nastudovali hru Odjezd nejistý, kterou premiérově představili v Mikulovicích 3. dubna. Vedle této novinky vystupovali v blízkém i vzdáleném okolí se staršími osvědčenými kusy a zúčastnili se i tradiční přehlídky amatérských divadelních souborů v Brněnci nebo na jesenické Žatvě. Být ochotníkem před 60 - 70 lety nebylo něčím až tak výjimečným, neboť tehdy existoval divadelní soubor v pomalu každé druhé vesnici. Dnes to mají amatérští herci daleko složitější a vystoupit na prkna, jež „znamenají svět“, je pro ně mnohem těžší. Dříve totiž měla většina lidí osobní zkušenost s tím, kolik odvahy je k tomu zapotřebí a to více dokázala ocenit každičký úspěch. Navíc divadlem žila celé vesnice, a kdo nehrál, podílel se alespoň na výrobě kulis a dekorací. Při premiérách byl plný sál. V dnešní televizní a počítačové době se úspěchem několik desítek diváků. O to cennější je úspěch Kantorů, kteří si na nízkou návštěvnost na Jesenicku rozhodně stěžovat nemohou.

SDH Mikulovice

          Členové SDH Mikulovice spadají do kategorie JPO II (jednotka sboru dobrovolných hasičů obce s členy, kteří vykonávají službu jako svoje hlavní nebo vedlejší povolání) a při vyhlášení poplachu vyjíždějí z místa své dislokace nejpozději do 5 minut. Většina z mikulovických hasičů je vedle své poloprofesionální báze (stát přispívá obcím 50 % nákladů na zajištění pracovní pohotovosti) zároveň zaměstnána v různých pracovních pozicích na obecním úřadě. Pro toto vytížení se na rozdíl od svých širokobrodských kolegů nevěnují v průběhu roku klasickým soutěžím v požárním útoku, ale místo toho jednou za rok pořádají soutěž „Železný hasič“. Jde o závod, jehož „královská“ kategorie donutí závodníky sáhnout si až na dno svých sil. Nejenže musí s bombou na zádech a v zásahovém obleku běhat, natahovat a smotávat hadice, ale třeba i překonávat 2 m překážku, přesunovat figurínu o váze člověka, vyšplhat na věž a vytáhnout na ni těžké závaží nebo se třeba plazit v tunelu pod úrovní terénu. Do Mikulovic se tak poslední červencovou sobotu sjelo celkem 40 závodníků a závodnic z hasičských oddílů ze všech koutů republiky, a i když se domácím reprezentantům v tomto roce nepodařilo proniknout na stupně vítězů, za zajištění výborného občerstvení a bezchybnou organizaci závodu si ocenění rozhodně zasloužili.

         Vedle tohoto sportovního svátku měli mikulovičtí hasiči v roce 2015 19 výjezdů (požáry 7, technická pomoc 7, dopravní nehody 3, nebezpečné látky 2). Několikrát pro děti a při společenských akcích předváděli ukázku zásahu a organizačně vypomáhali při řadě akcí v obci plesem počínaje a ohňostrojem při jarmarku konče. V rámci práce pro obecní úřad se podíleli na čištění studen a kanálů a v průběhu roku si podobně jako v uplynulých letech zvyšovali na kurzech a školeních kvalifikaci.

Kynologický klub Mikulovice

         Kynologický klub Mikulovice oslavil v roce 2015 30 let své existence. Členskou základnu dnes tvoří necelá dvacítka členů, kteří se se svými miláčky schází na cvičišti u řeky v dolní části obce. Vedle výcviku členové klubu odpracovali v tomto roce 26 hodin na opravách cvičiště a pro děti z mateřských škol v Širokém Brodě a ve Zlatých Horách předvedli ukázku disciplíny Agility, kdy pes zdolává překážky na akustické povely a gesta.

Široký Brod

         Na rozdíl od loňského roku, kdy se obyvatelé této místní část Mikulovic ležící na cestě do Jeseníku, museli vypořádávat s následky přívalových dešťů, zde byl letos relativní klid. Aktivnější část místních občanů už tradičně žila především hasičským sportem. Dvě mužstva SDH Široký Brod úspěšně zápolila v Hasičské lize Praděd a v seriálu 15 závodů se v konkurenci 30 týmů z jesenického a bruntálského okresu umístila na 4. a 7. místě. Jeden ze závodů seriálu uspořádali místní hasiči i „na domácí půdě“ na louce vedle hřbitova. V září se širokobrodští hasiči představili i ve vysílání Českého rozhlasu Olomouc v rámci pořádu „Dobráci roku“, kde hasičská sdružení bojovala o přízeň posluchačů, kteří jim mohli zasílat hlasy, a nejúspěšnější sdružení pak vyhrály zajímavé ceny. V klubovně širokobrodských hasičů proběhlo i předprázdninové zasedání zastupitelstva a zvolení představitelé obce tak dostáli svému slibu, že v tomto volebním období častěji zamíří do okrajových částí Mikulovic. Obyvatele Širokého Brodu nejvíce zajímala možnost výstavby chybějícího chodníku od mostu přes Bělou do části osady rozkládající se na levém břehu řeky a výstavbu dětského hřiště v prostoru za zdejší sokolovnou.

Více než 20 let provozovali jedinou prodejnu obuvi v Mikulovicích Večerkovi v Širokém Brodě. Ta ale letos skončila, stejně jako prodejna masa v objektu, který kdysi sloužil jako kino a agitační středisko a nyní byl v majetku společnosti Agro Česká Ves.

Naopak letos poprvé se v Širokém Brodě rozsvítil před Vánoci betlém, který byl menší kopií mikulovického betlému. Dřevěné prvky dodalo mikulovické Truhlářství Moravec a jednotlivé postavy namaloval, podobně jako u mikulovického betlému, pan Doboš ze Zlatých Hor. V čase Adventu se také zde rozsvítil vánoční strom v areálu MŠ a závěr roku symbolicky připomněl ohňostroj.

Kolnovice

         Vedle tradičních problémů – obyvatelé této místní části se i v tomto roce museli vyrovnávat s mizernou dopravní obslužností, podmíněně pitnou vodou i absencí jakýchkoli služeb – bylo možné zaznamenat několik pozitiv. Čile k světu se měl ranč Lucky Horse v areálu střediska živočišné výroby bývalého JZD Kolnovice, který byl cílem řady dívek a žen z Mikulovic a okolí. Zájemci o vyjížďky na koních přijížděli i ze sousedního Polska. Majitelé ranče také pokračovali v rekonstrukci jednotlivých objektů. Na konci října byla na ranči uspořádána Hubertova jízda. Asi třicítka jezdců se třemi kočáry vyrazila do sousedních Mikulovic, aby odtud na ranč dovezla nejen starostu obce a jeho ženu, ale i další „koňáky“. Potom byly pro všechny přítomné uspořádány na jízdárně ranče dobytkářské závody. Diváci tak mohli například vidět, jak se oddělují telata od stáda nebo další disciplíny vyžadující naprostou souhru jezdce a koně.

         V srpnu se v místním kostele sv. Rocha konala tradiční pouť, která byla letos ve znamení oslav 80. výročí položení základního kamene tohoto svatostánku. Kostel se měl stavět už v roce 1914, kdy už byl dokonce nakoupen potřebný stavební materiál, ale vypuknutí 1. světové války tyto plány zhatilo. Světlo světa tak spatřil až v roce 1935. Kolnovice se však v následujících desetiletích postupně vylidnily, mší ubývalo a dnes se zde bohoslužba koná jen 1 x ročně vždy na svátek patrona kostela. Před letošním výročím proběhlo v kostele a jeho okolí několik brigád a ochotné ruce všech zúčastněných napomohly tomu, že celá stavba prokoukla do krásy. Vedle věřících z Kolnovic, sousedních Mikulovic a původních rodáků z Německa přišli i poutníci z nedalekých polských Gieraltic a pouť tak opět měla charakter malého setkání tří národů. Mši svatou bok po boku spolu sloužili mikulovický farář Otec Jiří Urbánek a jeho kolega z Gieraltic Marian Tadeusz Wanke. Zpívalo se česky, polsky a německy a celá bohoslužba se nesla v duchu vzájemného porozumění. Letos poprvé zpěv poutníků doprovázelo i historické harmonium na kůru kostela, jehož klávesy dokázal oživit Michal Dvořák. Otec Jiří Urbánek také při mši vzpomenul na letos zesnulou kolnovickou rodačku Veru Scheurerovou, která se zasloužila o navázání úzké spolupráce mezi bývalými a současnými obyvateli obce. Po mši svaté pokračovala pouť na louce u kostela, kde za krásného slunečného odpoledne bylo dostatek prostoru k přátelskému posezení a malému občerstvení.

         Věřící se v Kolnovicích sešli ještě jednou o měsíc později. V místech, kde kdysi cesta z Glucholaz nad mlýnským rybníkem přecházela potok a mířila dále na Vidnavu, proběhla13. září 2015 malá slavnost u příležitosti znovuobnovení pomníčku, který ke cti Boží nechali v roce 1924 vztyčit manželé Bräunlichovi, jimž patřil dnes již neexistující hostinec. V roce 2010 se parta nadšenců z občanského sdružení Maria Quelle Mikulovice a jejich kamarádů pustila do záchrany pomníčku. Tehdy vykáceli náletové dřeviny a z hlíny vykopali takřka už neviditelné bloky kamene. Jeho jednotlivé části byly poškozené a zcela chyběl kříž s Kristem. Restaurátor Ladislav Žák však dokázal vrátit pomníčku bývalou krásu a v neděli po sv. Marii zde mohlo proběhnout požehnání. Bohoslužbu pod širým nebem sloužil Otec Jiří Urbánek a ve své řeči připomněl dědictví křesťanství, které dnes v Evropě prochází těžkou zkouškou. Pomoc při znovuzrození pomníčku poskytla i obec Mikulovice, jež zde také instalovala lavičku, umožňující příchozím posedět v tichém rozjímání.

         Občanské sdružení Maria Quelle – Mikulovice se sídlem v Kolnovicích iniciovalo vedle této akce i obnovu dalších dvou pomníků. Ve spolupráci s obcí byl opraven pomník Adolfa Fiebera stojící nad pilou v Mikulovicích. Pomníček z bílého supíkovického mramoru nechali postavit rodiče Adolfa Fiebera v roce 1922 na památku svého syna, který zahynul v bitvě u Krassniku v srpnu 1914 a byl zřejmě jedním z prvním mikulovických padlých v 1. světové válce. Členové Maria Quelle vykácely náletové dřeviny u pomníku a vztyčili zde informační tabuli, obec uhradila náklady spojené s vyčištěním pomníku a obnovou písma. Podobným způsobem byl opraven i žulový pomníček u cesty na Jeseník v místní části Široký Brod.

         Záchrana drobných sakrálních památek ale nebyla jedinou náplní tohoto sdružení. O prázdninách uspořádalo pro děti z Mikulovic desetidenní tábor, bylo organizátorem tradiční řecké zábavy a po celý rok nabízelo dětem i dospělým možnost pletení košíčků z pedigu. Tuto rukodělnou aktivitu neprovozovalo jen v Mikulovicích, ale i v Jeseníku, kde spolupracovalo s místním Klubem seniorů. Vyjíždělo také do škol v okolních obcích a k různým akcím mimo Jesenicko.

Obsah zápisu za rok 2015

Události ve světě                                                                                                s. 2

Události v ČR                                                                                                     s. 3

Události na Jesenicku                                                                                   s. 3 – 4

Události v Mikulovicích:

• Stav obyvatelstva                                                                                               s. 4
• Počasí                                                                                                                 s. 5 
• Změny v zastupitelstvu obce                                                                              s. 5
• Bezpečnost obyvatelstva, služby obyvatelům                                                    s. 6
• Veřejná diskuze k dalšímu rozvoji obce                                                            s. 7
• Odpady                                                                                                               s. 9
• Farnost Mikulovice                                                                                          s. 10
• Agentura pro sociální začleňování                                                                   s. 11
• Dny obce Mikulovice, jarmark                                                                 s. 11 - 12
• Grantový fond obce                                                                                  s. 12 – 13
• DPS Soužití                                                                                              s. 13 - 14
• ZŠ a MŠ                                                                                                   s. 14 – 16
• Mikulovická sportoviště                                                                          s. 16 – 17
• Sportovní a zájmové organizace                                                             s. 17 – 20
• Široký Brod                                                                                             s. 20 – 21

Kolnovice a Terezín                                                                                 s. 21 - 23