Hlavní 5
Mikulovice u Jeseníku
790 84
Kostel sv.Mikuláše
Za Adelsbachů pravděpodobně došlo k výstavbě prvního kostela v Mikulovicích. Do té doby museli farníci na bohoslužby chodit starou kupeckou stezkou přes dnešní osadu Salisov až do Ondřejovic. Zprávy z poloviny 16. století hovoří o dřevěném kostele, který vznikl na pahorku nad řekou Bělou v blízkosti hlavního mikulovického dvora, zřejmě v místech, kde od nepaměti stávala kaplička sv. Mikuláše. Stal se filiálním kostelem a náležel pod mateřský kostel sv. Martina v Ondřejovicích. Za jeho patrona byl podle staré tradice zvolen svatý Mikuláš.
Roku 1582 byl kostel přestavěn a jeho presbyterium bylo opatřeno kamenným klenutím. Jak dalece obec zasáhla reformace, šířící se v 16. století jako lavina Slezskem, se můžeme jen dohadovat. Na Wolfa Bibritsche upomíná kamenný renesanční náhrobek, který byl koncem 19. století nalezen pod podlahou starého kostela a později přenesen do novostavby kostela sv. Mikuláše. Čas ale nešlo zastavit a obec stála před nutností stávající kostel výrazně zvětšit nebo postavit nový svatostánek. Po řadě diskuzí byla zvolena varianta novostavby a došlo k založení spolku pro výstavbu nového kostela.
Limitujícím faktorem se samozřejmě staly finanční prostředky. Hlavní část nákladů církevních staveb neslo vratislavské biskupství a jeho možnosti byly vzhledem k počtu zájemců omezené. Koncem 19. století vznikly na Jesenicku nové kostely v Travné, na Boží Hoře u Žulové nebo v Horním Údolí a řada dalších staveb prošla tehdy rozsáhlou rekonstrukcí. Mikulovičtí farníci se tak dočkali až na začátku nového století. Celkově bylo na stavbu shromážděno 170 tisíc rakouských korun. Dvě třetiny této částky poskytlo vratislavské biskupství, 20 tisíci korunami přispěl mikulovický farář Ignaz Thienel, 20 tisíc korun mezi sebou vybrali farníci a zbylých 10 tisíc bylo získáno od jiných dárců. Komise pro výstavbu kostela posuzovala tři architektonické návrhy od stavitelů Zelenky z Jeseníku, Glocha ze Šumperku a Riegra z Horního Benešova. Nakonec byl vybrán návrh brněnského architekta Richarda Völkla počítající s monumentální stavbou v novorománském stylu s trojlodním a vysokou věží, který předložil Adolf Rieger.
Dne 21. března 1903 byla ve starém kostele sloužena poslední mše svatá a ihned po ní začaly demoliční práce. Provizorní kostelík ke konání bohoslužeb byl mezitím postaven vedle školy. O velikonocích se sice Mikulovicemi prohnala sněhová bouře, která jako by chtěla symbolizovat, že sv. Petr výstavbě nového chrámu rozhodně přát nebude. Práce ale navzdory nepřízni počasí postupovaly v rychlém tempu a nezastavily je ani těžkosti při hloubení základů věže. Dne 11. června se konalo slavnostní položení základního kamene s letopočtem 1903, který obsahoval kovovou schránku s pamětní listinou, obrazy původního a plánovaného kostela a tehdejšími rakouskými mincemi.
Když o čtyři týdny později vyrostly zdi chrámových lodí do výše oken, přišla povodeň století. Zdivočelá Bělá vystoupila z břehů a zatopila značnou část Mikulovic. Řeka opustila původní koryto a valila se silnicí od Jeseníku přímo do obce. Přitom brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Pod kostelem stojící hostinec se ocitl po opadnutí vody na ostrově. Nefungovala železnice, pošta ani jiná doprava. Cesty byly zničeny a povodeň zdemolovala i nábřeží hostince Zum schwarzen Adler. Škody šly do statisíců tehdejších korun. V dolní části obce došlo k zatarasení koryta řeky u soutoku s Olešnicí a vytvořilo se ohromné jezero, které zatopilo všechny zde stojící domy až k železniční trati do Glucholaz. Po třídenním řádění živlů skýtaly Mikulovice obraz utrpení a zkázy.
Práce na kostele se ale ani přes tuto katastrofu nezastavily. A tak jen na snímcích zničených Mikulovic je na kostelním návrší vidět dřevěné lešení a zdvíhající se stěny chrámu. Do zimy musela být hrubá stavba hotova. Přestože se to zdá neuvěřitelné, tehdejší zedníci dokázali v podstatě bez jakékoli mechanizace nemožné. Během léta a podzimu bylo chrámové trojlodí dokončeno a zastřešeno. Jakmile to počasí na jaře 1904 dovolilo, rozběhly se práce na dokončení věže. Dne 28. dubna byly posvěceny a vzápětí instalovány tři nové zvony, které byly zasvěceny sv. Mikuláši, sv. Františce a sv. Marii. O dva měsíce později byla na 60 metrů vysokou věž vyzvednuta pozlacená koule o průměru 1,2 metru, na níž navazoval železný kříž o délce 3,6 metru. Do ocelové pozlacené koule byly uloženy dokumenty z věže starého kostela pocházející z roku 1865 a soudobé doku- menty skládající se ze zprávy faráře Thienela o stavbě nového kostela, sdělení starosty Mikulovic Josefa Schrotha o situaci v obci, noviny a tehdy používané bankovky a mince. U bočního vchodu do kostela byla do jeho stěny zazděna plastika „Ukřižování Krista“, kterou údajně původnímu mikulovickému kostelu věnoval Wolf Bibritsch a náhrobní deska tohoto rytíře, který vlastnil Mikulovice na přelomu 16. a 17. století.
Během roku také intenzivně pokračovaly práce na dokončení interiéru kostela. Nemožné se 20. listopadu 1904 stalo skutečností a nový kostel byl v poslední den církevního roku za účasti církevních a světských hodnostářů předán mikulovickým farníkům do užívání. V červnu 1907 byl vysvěcen nový hlavní oltář, který vyrobila kamenická škola v Supíkovicích, a ve vánočním období téhož roku byl instalován nový elektrický lustr.
Stránky mikulovického faráře otce Jiřího - https://p-jiri-urbanek.webnode.cz
Datum poslední aktualizace: 10. 12. 2020 14:16