Kostel sv.Mikuláše

Roku 1582 byl  kostel přestavěn a jeho presbyterium bylo opatřeno kamenným klenutím. Jak dalece obec zasáhla reformace, šířící se v 16. století jako lavina Slezskem, se můžeme jen dohadovat. Na Wolfa Bibritsche upomíná kamenný renesanční náhrobek, který byl  koncem 19. století nalezen pod  podlahou starého kostela a později přenesen do novostavby kostela sv. Mikuláše. Čas ale nešlo zastavit a obec stála před nutností stávající kostel výrazně zvětšit nebo postavit nový  svatostánek. Po  řadě diskuzí byla zvolena varianta novostavby a došlo k založení spolku pro výstavbu nového kostela.

Limitujícím faktorem se samozřejmě staly finanční prostředky. Hlavní část nákladů církevních staveb neslo vratislavské biskupství a jeho možnosti byly  vzhledem k počtu zájemců omezené. Koncem 19. století vznikly na Jesenicku nové  kostely v Travné, na Boží Hoře  u Žulové nebo v Horním Údolí a řada dalších  staveb prošla tehdy rozsáhlou rekonstrukcí. Mikulovičtí farníci se tak dočkali až na začátku nového století. Celkově bylo na stavbu shromážděno 170 tisíc rakouských korun. Dvě třetiny této částky poskytlo vratislavské biskupství, 20 tisíci korunami přispěl mikulovický farář Ignaz Thienel, 20 tisíc korun mezi sebou vybrali farníci a zbylých 10 tisíc bylo získáno od jiných dárců. Komise pro výstavbu kostela posuzovala tři architektonické návrhy od stavitelů Zelenky z Jeseníku, Glocha ze Šumperku a Riegra z  Horního Benešova. Nakonec byl  vybrán návrh brněnského architekta Richarda Völkla počítající s monumentální stavbou v novorománském stylu s trojlodním a vysokou věží, který předložil Adolf Rieger.

Dne 21. března 1903 byla ve starém kostele sloužena poslední mše svatá a ihned po  ní začaly demoliční práce. Provizorní kostelík ke konání bohoslužeb byl mezitím postaven vedle školy. O velikonocích se sice Mikulovicemi prohnala  sněhová bouře, která jako by  chtěla symbolizovat, že sv.  Petr výstavbě nového chrámu rozhodně přát nebude. Práce ale navzdory nepřízni počasí postupovaly v rychlém tempu a nezastavily je ani těžkosti při hloubení základů věže. Dne  11. června se konalo slavnostní položení základního kamene s letopočtem 1903, který obsahoval kovovou schránku s pamětní listinou, obrazy původního a plánovaného kostela a tehdejšími rakouskými mincemi.

Když o čtyři týdny později vyrostly zdi  chrámových lodí do výše oken, přišla povodeň století. Zdivočelá Bělá vystoupila z břehů a zatopila značnou část Mikulovic. Řeka opustila  původní koryto a valila se silnicí od Jeseníku přímo do obce. Přitom brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Pod kostelem stojící hostinec se ocitl po opadnutí vody  na ostrově. Nefungovala železnice,  pošta ani jiná doprava. Cesty byly  zničeny a povodeň zdemolovala i nábřeží hostince Zum  schwarzen Adler. Škody šly  do statisíců tehdejších korun. V dolní části obce došlo k zatarasení koryta řeky u soutoku s Olešnicí a vytvořilo se ohromné jezero, které zatopilo všechny zde stojící domy až k železniční trati do Glucholaz. Po třídenním řádění živlů skýtaly Mikulovice obraz utrpení a zkázy.

Práce na kostele se ale ani přes tuto katastrofu nezastavily. A tak jen na snímcích zničených Mikulovic je na kostelním návrší vidět dřevěné lešení a zdvíhající se stěny chrámu. Do zimy musela být hrubá stavba hotova. Přestože se to  zdá neuvěřitelné, tehdejší zedníci dokázali v podstatě bez jakékoli mechanizace nemožné. Během léta a podzimu bylo chrámové trojlodí dokončeno a zastřešeno. Jakmile to počasí na jaře 1904 dovolilo, rozběhly se práce na dokončení věže. Dne  28.  dubna byly  posvěceny a vzápětí instalovány tři nové  zvony, které byly zasvěceny sv.  Mikuláši, sv.  Františce a sv.  Marii. O dva měsíce později byla na 60  metrů vysokou věž vyzvednuta pozlacená koule o průměru 1,2 metru, na níž navazoval železný kříž o délce 3,6  metru. Do ocelové pozlacené koule byly  uloženy dokumenty z věže starého kostela pocházející z roku 1865 a soudobé doku- menty skládající se ze zprávy faráře Thienela o stavbě nového kostela, sdělení starosty Mikulovic Josefa Schrotha o situaci v obci, noviny a tehdy používané bankovky a mince. U bočního vchodu do kostela byla do jeho stěny zazděna plastika „Ukřižování Krista“, kterou údajně původnímu mikulovickému kostelu věnoval Wolf  Bibritsch a náhrobní deska tohoto rytíře, který vlastnil  Mikulovice na přelomu 16. a 17. století.

Během roku také intenzivně pokračovaly práce na dokončení interiéru kostela. Nemožné se 20.  listopadu 1904  stalo skutečností a nový kostel byl  v poslední den církevního roku za účasti církevních a světských hodnostářů předán mikulovickým farníkům do užívání. V červnu 1907 byl  vysvěcen nový  hlavní oltář, který vyrobila kamenická škola v Supíkovicích, a ve vánočním období téhož roku byl  instalován nový  elektrický lustr.

Stránky mikulovického faráře otce Jiřího - https://p-jiri-urbanek.webnode.cz